Začátek v Le Mans (2012)

Do Le Mans jsem tedy přijela na konci Srpna. Ve Francii totiž i vyučování na VŠ začíná už na začátku září a hlavně jsme měli, my cizinci (Erasmáci, ale i noví zahraniční studenti), před začátkem školy zdarma týdenní kurz francouzštiny, abychom se do toho studia lépe vpravili. Díky tomuto kurzu jsme se mezi sebou všichni mohli poznat a lépe seznámit. Vzhledem k tomu, že Le Mans je malé město, nebylo tam studentů zas až tak moc, a tak mezi námi vznikaly opravdu dobré a přátelské vztahy.

Naše skupina z kurzu francouzštiny

Abych se ale vrátila na úplný začátek, hned druhý den po příjezdu jsme s Katkou vyrazily do banky, abychom si založily účet a kreditní kartu, kterou jsme potřebovaly, abychom mohly dostat CAF (Caisse d’allocations familiales, zjednodušeně příspěvek na bydlení), protože jako zahraniční studentky jsme na něj měly nárok. Takový příspěvek je skvělá věc, hlavně částka není pevně daná, ale odvíjí se od ceny nájmu (čím vyšší nájem, tím vyšší příspěvek). Já jsem platila za kolej asi 250 eur a CAF jsem dostala kolem 90 eur, k tomu jsem samozřejmě měla stipendium, které činilo asi 420 eur. Zní to moc pěkně, ale Francie je pro život celkem drahá, takže to nakonec tolik není, obzvlášť pokud chcete navíc trochu cestovat, ale k tomu se ještě vrátím v jiném článku.

 V bance nás velice překvapilo, jak na nás byla paní milá, nejen, že bankovní účet jsme si zařídily bez problémů, ale ještě 30 minut po zavírací době si s námi povídala o tom, jak se nám ve městě líbí a odkud jsme. Později jsem zjistila, že jsou lidé velmi příjemní v podstatě všude. V ČR už jsem si skoro zvykla, že mě prodavačky v obchodě ani nepozdraví, ale tady vždy s úsměvem pozdravily a popřály hezký den. Francouzi jsou v podstatě zvyklí chovat se k sobě vzájemně slušně a především zdvořile. O to hůř jsem si zvykala po návratu na nezdvořilost až bych řekla na hrubost, která je tu skoro na denním pořádku.  A když už jsme si v té bance tak přátelsky povídaly, tak jsme se rovnou zeptaly, jak je to s pitím alkoholu na veřejnosti, zda je zakázané nebo ne. Zajímalo nás to, protože jsme si občas ve skupince sedli ve městě s vínem, jak už to na Erasmu bývá. Paní nám na to řekla, že to asi zakázané není, ale nevypadala, že by si byla moc jistá. Později jsme zjistily, že ve Francii je pití alkoholu na veřejnosti zakázané, ale když jsme někomu řekly, že nám paní v bance tvrdila něco jiného, tak se trochu divil a hlavně se vždy docela smál.

První týden ve Francii byl v podstatě skvělý. Seznamování se, poznávání města, každodenní kurz francouzštiny a prostě nové prostředí s novými lidmi. Nicméně jsem byla každý den už v osm hodin večer dost unavená, ale vždy jsem to překonala. Myslím, že pro mozek byla tahle změna trochu náročná, protože najednou jsem musela fungovat a komunikovat v jiném jazyce v každé situaci bez přestání (škola, kamarádi, obchod, administrativa, atd.), ale nebyla jsem jediná, ostatní to měli podobně. Každopádně večerní únavu jsem vždy překonala, brzy jsem si na tenhle život zvykla a přímo pobyt jsem si užívala, jak jen to šlo. Zde jsou k vidění některé fotky z pobytu v Le Mans 🙂

1 komentář

  • […] O lidech, které jsem na Erasmu ve Francii poznala, bych mohla psát hodně dlouho, ale spíš shrnu to nejzajímavější, co jsem si odnesla a co mě nějak obohatilo.  Francie je díky své historii a kolonizaci známá jako poměrně multikulturní stát (v porovnání s Českou republikou), a proto kromě erasmus studentů zde narazíte na různé kultury a náboženství. Každého z nás asi nejdřív napadnou Afroameričané a muslimové, kterých tam je opravdu celkem dost. O Francouzích jsem se navíc už zmínila v předchozím článku (zacatek-v-le-mans).  […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *