Yosemite

A máme tady úplně poslední národní park USA (naší návštěvy), jímž je Yosemite. Národní park Yosemite je nejvíce známý pro své vodopády, nicméně na téměř 1920 kilometrech čtverečních naleznete hluboké údolí, rozlehlé louky, staré sekvoje, spoustu divočiny a mnoho dalšího. Yosemite je jednou z největších neporušených přírodních oblasti Sierra Nevady (což je horské pásmo na východě Kalifornie) a chrání zde celou škálu rostlin a živočichů. Zahrnuje pět hlavních vegetačních pásem: chaparral a podhorské doubravy, nižší horské, vyšší horské, subalpinské a alpinské pásmo.

V tomhle parku jsme potkali asi nejvíce lidí ze všech parků, dokonce i v lednu jsme měli to štěstí narazit na skupinky Korejců. Příroda je tady opravdu překrásná, viděli jsme spoustu zvířat jako například srnky, modré sojky, vlka a cestou k  Zrcadlovému jezeru (Mirror lake) jsme spatřili dokonce i divokou šelmu. Vydali jsme se k jezeru po Mirror lake trail a asi tak po prvních dvou kilometrech jsme potkali nějakého kluka, který nám sdělil, že o pár metrů dál je „něco“, jenže jsme mu už nerozuměli co a nějak jsme to ani neřešili, jelikož to jen tak prohodil mezi pozdravem. V Americe je běžné, že ať se vypravíte kamkoliv, lidé se zdraví a chovají se velice slušně, což byla jedna z věcí, která nás v Americe celkem překvapila. Potom jsme ale najednou v dálce v křoví spatřili kočičí šelmu.

Nemohli jsme přijít na to, o jakou „kočku“ se přesně jedná, ale raději jsme se moc nepřibližovali a zkoušeli ji z dálky vyfotit. Po chvilce utekla pryč. Dlouho jsme dumali nad tím, co to mohlo být. V mapě, kterou jsme dostali u vstupu, jsme hledali mezi potencionálními zvířaty, kde byl mimo jiné zaznamenaný i možný výskyt pumy. Na pumu to ale nebylo dostatečně velké. Dodatečně jsme zkoumali fotky a zjistili jsme, že se jednalo o Ryse červeného, kterého jsem předtím ještě nikdy neviděla (znala jsem jen ze Zoo jiný druh – o něco menší).

Cesta k Mirror lake byla docela dlouhá, a i když už zapadalo slunce, nechtěli jsme si tu krásu nechat ujít. Cesta vedla převážně v lese a chvílemi vedla blízko silnice. V jednom momentu jsme narazili na další stádo srnek, které si pyšně vykračovalo přes silnici a pěkně po přechodu, což bylo dost srandovní. K jezeru jsme došli na poslední chvíli, abychom ještě stihli pochytat poslední sluneční paprsky dopadající na vrcholky skal, ale brzy se začalo zešeřovat. Voda v jezeře byla opravdu jak zrcadlo, nicméně té vody tam moc nebylo a ani rozlohou se nejednalo a žádnou obrovskou plochu. Čekali jsme trošku něco velkolepějšího, ale i tak byla procházka lesem skvělým zážitkem. Zpátky k autu jsme se vraceli za tmy, dojedli jsme naší poslední svačinu, ale měli jsme stále hlad.

Doufali jsme, že narazíme na nějaký obchod cestou na ubytování, to se ale nestalo. Když už jsme se přibližovali k ubytování, rozhodli jsme se, že se ubytujeme a zkusíme sehnat jídlo až potom. Jak už tomu tak ale v národních parcích bylo, opět nám nefungoval internet a pěknou dobu jsme bloudili po všelijakých lesních cestách a doufali, že najdeme ubytování ukryté kdesi v lese. Majitel nám ten den sice poslal na WhatsApp souřadnice, k tomu abychom ho našli, jenže my jsme se za celý den na internet nedokázali připojit.

Do cíle jsme nakonec dojeli, tentokrát se ovšem nejednalo o motel, ale o malebné ubytování ve stylu „Bed and Breakfast“, které měla na starost jedna americká rodina a bylo poznat, že se o něj starají s láskou. Nacházelo se někde uprostřed přírody bez dosahu internetu nebo jakéhokoliv signálu. Pro někoho to může znít jako horor, ale pravdou je, že se jednalo se o nejkouzelnější ubytování, které jsme během celé cestu měli možnost vyzkoušet. Jídlo už jsme večer žádné nesehnali, ale naštěstí nás zachránily ovesné kaše, které jsme měli v zásobě. Náš pokoj byl velice útulný a druhý den nás čekala naprosto skvělá snídaně s výhledem do přírody. Tohle místo vypadalo doslova jako z pohádky… A tím skončil náš roadtrip po národních parcích USA.

Národní parky USA parky byly nejkrásnějšími přírodními úkazy, jaké jsem během naší cesty a vlastně i za celý svůj život viděla a jestli přemýšlíte, zda stojí za to se tam podívat, tak určitě ano, protože nic takového nikde jinde na světě neuvidíte. A jestli já bych se tam někdy chtěla podívat znovu? Určitě ano…

Po návštěvě parků jsme zamířili ještě na jedno místo, které jsme cestou do Los Angeles nemohli vynechat a bylo jím San Francisco, o kterém bude příští článek. 😉

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.