Bryce Canyon

V utažských národních parcích docela přituhovalo a my jsme s sebou zrovna moc teplého oblečení neměli a to znamenalo jediné – vrstvit. Pod džíny jsem si koupila punčocháče, do bot jsem si oblékla dvoje teplé ponožky a pod bundu jsem nacpala více triček. Blížil se náš nejstudenější bod výletu. Přesnou teplotu jsme neznali a tak snadno předčila naše očekávání.

Ráno jsme se jako vždy nasnídali, zabalili a v obci Big Water jsme nasedli do auta, abychom se vydali za poznáním národního parku Bryce Canyon. Čím více jsme se přibližovali, tím více teplota klesala a sněhu přibývalo. Když jsme vjížděli do parku, teploměr auta ukazoval -11°C a všude ležely závěje sněhu. Na jednu stranu pohádka, na druhou stranu překážka pro naše letní sportovní botasky.

Bryce Canynon se nachází v nadmořské výšce 2775 m, a proto tyto sněhové podmínky byly celkem pochopitelné. Většina stezek v parku byla uzavřená a bohužel i většina vyhlídek. Přesto jsme přece jen nějaké našli a byly překrásné, v kombinaci se sněhem to byl doslova dechberoucí zážitek. Bryce Canyon není totiž přímo kaňonem, ale spíše seskupením čtrnácti skalnatých amfiteátrů utvořených z nepravidelných pískovcových věží zbarvených do červena. Těmto věžím se říká Hoodoos a našli byste je asi kdekoliv na planetě. Nicméně právě v Bryce Canyonu se nachází největší koncentrace těchto pískovcových věží na  Zemi.

Tohle je jedním z důvodů, proč vás národní parky USA tak moc uchvátí – každý je naprosto jiný a vždy vás dokáže něčím překvapit. Nakonec jsme tu našli dokonce jeden trail, který byl otevřený, ušlapaný a nebyl namrzlý, tudíž byl zvladatelný v naší letní sportovní obuvi. Jedná se o Navajo loop trail, kde scházíte do kaňonu klikatou, za našich okolností zapadanou, cestou mezi zarudlými skalisky, cestou se kocháte výhledy na červené věžičky zapadané sněhem z různých úhlů až dojdete do místa, které by se dalo nazvat skalnatým lesem, kde mimo jiné najdete překrásný kamenný „most“ mez dvěma skálami.

I přes dvoje ponožky mi tady docela zábly nožky, což se v -6°C dalo pochopit (-11 bylo naštěstí jen u příjezdu), a tak jsme se zas tak moc dlouho neprocházeli. Každopádně ty nejkrásnější výhledy jsme si nakonec užili . Všechen ten sníh kolem ve mně vyvolal vzpomínky na časy strávené na horách, a tak jsem dostala hroznou chuť na teplý guláš. Bohužel, tady v Americe jsem si mohla zajít leda tak na teplý hamburger…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *